„To jsem si také myslil“ pravil major stejně klidně, jako by byl řekl: „To jsem si nemyslil.“
„Milý Glenarvane,“ ozval se nyní Paganel, „kde zamýšlíte zastaviti, až odtud odplujete?“
„Teprve před Concepcionem.“
„Hrome! Je to daleko od Indie?“
„Nikoliv, od chvíle, kdy obeplujete mys Horn, budete se jí přibližovati.“
„O tom věru nepochybuji.“
„Ostatně,“ pravil Glenarvan hlasem nejvážnějším, „chce-li někdo do Indie, záleží málo na tom, je-li to Indie Východní či Západní.“
„Co pravíte, že málo na tom záleží?“
„Obyvatelé Patagonských pamp jsou právě tak Indiáni jako domorodci v Pendžabu.“
„A, na mou věru, mylorde!“ zvolal Paganel, „to jest důvod, na který jsem nepřipadl.“
„A potom, milý Paganele, člověk si může dobyti zlaté medaile, nechť je na kterémkoliv místě; všude lze pracovati, zkoumati, objevovati, na hřbetech Kordiller zrovna tak, jako v horách Tibetských.“
„Ale co bude s řekou Jaru-Džangbo-Ču?“
„Nahradíte ji řekou Rio Colorado! Tu máte také řeku málo známou, která na mapách teče trochu příliš dle obrazotvornosti zeměpisců.“
„Máte pravdu, milý lorde, jsou tam chyby, obnášející i několik stupňů. Ó, nepochybuji, že mna moji žádost byla by mne Společnost zeměpisná vyslala právě tak do Patagonie, jako do Indie; jenže jsem na to nepomyslil.“
„To jest následek vaší obvyklé roztržitosti.“
„Hleďte, pane Paganele, což byste opravdu nemohl nás doprovázeti?“ pravila lady Helena hlasem nejlichotivějším.
„Milostivá paní, a což mé poslání?“
„Dovoluji si vám připomenouti, že poplujeme úžinou Magellanovou,“ dotíral naň Glenarvan.
„Mylorde, vy jste pokušitel.“
„Dokládám, že navštívíme Port-Famine!““
„Port-Famine,“ zvolal Francouz, na nějž se všech stran bylo útočeno, „ten přístav v zeměpisných výzkumech tak proslavený!“
„Uvažte také, pane Paganele,“ dokládala lady Helena, „že byste při tomto našem podniknutí měl právo spojiti jméno Francie se jménem Skotska.“
