„Nepříjemné jest pouze vystoupení na břeh,“ počal Glenarvan, „jakmile budete ve Villa-Praia, nebude vám již příliš zle; bude tam sice trochu nečisto, na příklad ve společnosti opic a vepřového dobytka, s nímž styky nejsou vždy příjemny. Cestovatel nevšímá si něčeho podobného. Především můžete doufati, že za sedm neb osm měsíců budete se moci dáti přepraviti do Evropy.“
„Za sedm neb osm měsíců!““ zvolal Paganel.
„Nejméně. Ostrovy Kap-Verdské nejsou za období dešťů příliš často navštěvovány loďmi. Ale budete moci užíti prázdně své nějakým prospěšným způsobem. Toto souostroví jest dosud málo známo; co do topografie, klimatologie, národopisu, měření výšek a pod., zbývá tu ještě mnoho práce.“
„Můžete objeviti nějaké řeky,“ podotkla lady Helena.
„Vždyť jich tam není,“ namítl Paganel.
„Tedy nějaké potoky.“
„Ani těch tam není.“
„Dobrá,““ pravil major. „Tedy obmezte své výzkumy na lesy.“
„Aby bylo lesů, bylo by třeba stromů; ale na těchto ostrovech není stromů.“
„To je pěkná krajina!“ opáčil major.
„Upokojte se, milý Paganele,““ pravil nyní Glenarvan, „budete tu míti aspoň hory.“
„Ó, ty jsou nízké a málo zajímavé, mylorde. Ostatně práce ta již jest provedena.“
„Provedena?““ divil se Glenarvan.
„Ano, tak vidíte, mám ve všem neštěstí. Opravdu. Na Kanárských ostrovech předešel mne Humboldt, zde byl mým předchůdcem geolog pan Charles Sainte-Clare Deville!“
„Je-li možná?“
„Ovšem,“ doložil Paganel hlasem žalostným. „Tento učenec nalézal se na palubě korvety státní la Décidée, když tato kotvila u ostrovů Kap-Verdských, a vystoupil na nejzajímavější z vrcholů zdejších, na sopku na ostrově Fogo. Co mám zde ještě po něm dělati?“
„To je vskutku nepříjemné,“ odvětila lady Helena. „Co si tedy počnete, milý pane Paganele?“
Paganel se odmlčel.
„Byl byste každým způsobem lépe učinil,“ počal Glenarvan, „kdybyste byl vystoupil na břeh v Madeiře, ač tam již nemají vína.“
Učený sekretář Společnosti zeměpisné mlčel dosud.
