30
deliriem otravným, leč literatura jest až dosud velmi zamlklá. Soudíme z toho, že příležitostně i některá jiná otrava by nespavosť a toxické delirium způsobiti mohla, a myslím proto, že pro případy záhadné nespavosti sluší stanoviti zásadu: pomýšleti vedle na psychosy také ještě na počasnou některou intoxikaci.
Druhá skupina případů nespavosti, v nichž pathologický stav mozkový zavinující poruchu spánkovou nastává v podruží jiných, vzdálenějších onemocnění, buď jednotlivých ústrojí anebo celého těla, není sice číselně malá, avšak způsobuje po stránce diagnostické mnohem méně nesnází, jelikož prvotné nemoci příčinu nespavosti nejsou příliš poznání nepřístupné.
Ze zajímavějších sem spadajících detailů bych jmenoval na prvém místě nespavosť při úplavicí cukrové, kterouž jsem při nemoci této vícekráte pozoroval. Myslím, že zde výklad nespavosti není nesnadný. Při úplavici cukrové nejednou ústřední nervstvo různým způsobem trpí, vyskytují se i zde vetřelé představy, duševní depresse, neschopnosti k práci (na příklad k počítání) a p., vše to v obdobích, v nichž moč mnoho cukru obsahuje. Psychické tyto stavy, podobně jako ve případech již dříve citovaných, zajisté stačí, aby spánek porušily, čímž nemá býti řečeno, že nejsou snad i jiné příčiny nespavosti ve stavech těchto. Někdy však je nespavosť při diabetů velmi karakteristická. Mám v pozorování nemocnou, která postižena bývá tak pravidelně nespavostí, když se stav její pohorší, že spánek jest jí ukazovatelem zdraví. Jakmile se dostaví nespavosť, tuší hned, že moč obsahuje více cukru. Mimochodem zaznamenávám, že rozmanité somatické obtíže rovněž spánek diabetikův ruší. Tak pruritus, zejména genitální, časté močení, žízeň, bolesti z neuritid a p. příležitostně u jednoho neb druhého diabetika špatný spánek způsobují.
Jinou důležitou příčinou nespavosti jsou rozmanité nemoci traktu zažívacího. Na počátku své praktické dráhy setkal jsem se kdys s mladým mužem, který naříkal sobě na tvrdošíjnou nespavosť. Obtíž tohoto nemocného jsem marně léčil, již také proto, že nespavosť nepatří k obvyklým kapitolám učebných knih a člověk, nabývaje o ní zkušenosti teprve během času, jest na počátku dráhy lékařské obyčejně u věci této dosti nevědomým. Bylo mně to malou útěchou, že také na jiných místech nemocný tento marně pomoc hledal. Tím větší bylo moje překvapení, když mně nemocný jednou sdělil, že příčinu nespavosti své objevil sám a nejen objevil, ale též odstranil a příčinou že byla — zácpa habituální. Přesvědčil jsem se od těch dob vícekráte, že habituální zácpa způsobuje
