si dostatečně neodpočine. Jest tedy patrno, že při nespavosti z nemoci plynoucí, hlavní porucha mozku se týká. Jistý pathologický stav překáží mozku, aby zavládnul v něm stav nazvaný spánkem. Spánek je, jak víme, možný jen tenkrát, když nedostává se mozku intensivnějších popudů k činnosti. Kde se mozek popudů takových zhostiti nemůže trvale, nastává trvale špatný spánek. Popudy takové, mozek rušící, poskytuje nemoc rozmanitým způsobem. Jednou jsou to prvotné, autochthonní změny činnosti mozkové, podruhé vyplývají chorobné stavy takové z nemocí tělesných mimo mozek, a jsou tedy podružné pro mozek.
Budeme se zaměstnávati nejprve s prvotnými změnami mozkovými, pokud jsou příčinou nespavosti.
V pathologických pak stavech sem patřících vidíme zřetelně, jak nikde v přírodě není hrubých kontrastů. Neboť jsou pathologické stavy mozkové, které se v některém ohledu neliší od fysiologických. Viděli jsme, že jsou nálady duševní, pod jejichž vlivem člověk nespí, tak strach, zármutek, teskné očekávání a j. Nálady takové mohou vyplynouti z poměrů životních a jsou aspoň v zásadě oprávněné, jen intensita nálady závisí na subjektivních vlastnostech individua; řekněme třeba na temperamentu. Avšak vzrušující takové nálady mohou také způsobeny býti nemocí mozkovou. Strachy, zármutek, teskné očekávání jsou příznakem četných pathologických stavů mozkových. Strach jest pravidelným průvodčím melancholie; myšlenky samovražedné jsou při nemoci této rovněž časté, sklíčená nálada též. Nelze se tudiž diviti, že nespavosť jest vynikajícím příznakem melancholie. Při tom se v noci melancholikové nestejně chovají. Jedni zůstávají na lůžku, leží klidně a chvílemi snad přece podřimují. Jiní jsou nepokojní, rozčilení, vstávají s lůžka, běhají sem a tam, naříkají, pláčou a p. Není zde úkolem mým nakresliti klinický obraz melancholie, dlužno mně o ní promluviti pouze se stanoviska v kapitole této zaujatého. Tu pak sluší říci, že při vyvinuté melancholii s typickým obrazem, jenž nezůstává ukryt okolí nemocného, sotva kdy as bude lékař jen k vůli nespavosti konsultován, ostatní příznaky nemoci jsou pak příliš nápadné. Avšak jsou lehčí případy, v nichž melancholie nepřipadá okolí nemocného jako duševní choroba a v nichž nejednou nemocný melancholický spád svých myšlenek pečlivě tají. V takových případech by se mohlo státi, že okolí přivede nemocného k lékaři samo a nespavosť jako hlavní chorobný příznak označí. Tenkráte by ovšem poznání nebylo snadné a jen při nejzevrubnější anamnese, opírající se jak o vypravování nemocného tak i vypravování jeho okolí, by se mohla nespavosť objasniti.
Podobně jako melancholie, celá řada psychických chorob zavinuje nespavosť, tak zejména manie, hypochondrie, také pomatenosť a progressivní paralysa. Při známém celém obrazu nemoci nedominuje zpravidla nespavosť mezi ostatními příznaky, avšak v případech
