6
ztloustnou, čili na váze přibudou. Tohoto druhu odchylky od pravidla ze statistiky Queteletovy plynoucího, jsou pro pathologa méně zajímavé, již proto, že po stránce pathologické příbytek na váze malým počtem chorob bývá způsoben. Otylosti pak připadá celkem úloha nejdůležitější.
Za druhé však jsou případy, v nichž váhy tělesné nápadněji ubývá. Nápadnější takovýto úbytek přihoditi se může za všech okolností, v každém období života lidského. Tak se může státi, že váha tělesná i v období, v němž růsti má, se nezvětšuje, naopak se zmenšuje. Podobně může se nápadně menšiti v období, kdy podle statistického pravidla po dlouhou řadu roků by měla býti stejnou aneb kolísati jen v mezích nepatrných a konečně může ubývání váhy tělesné, neboli hubnutí býti mnohem mocnější, než de norma v oněch dobách, kdy hubnutí v míře skromné z pravidla již nastává. Takovéto odchylky ve váze tělesné nastávají za přerozmanitých okolností. Často však jsou to nemoci nejrozmanitější podoby, které zhubnutí způsobují. Ba nejednou se stává, že při jisté nemoci jest hubnutí po některý čas jediným patrnějším příznakem jistého neduhu a stává se lékaři tu a tam, že konsultován bývá jedině za příčinou touto. Následkem toho znalost poměrů, za kterých tělo lidské nápadně hubne, jest cenná a myslel jsem si, že je záhodno, jednou vědomosti o předmětu tomto poněkud soustavněji seřaditi.
Proč člověk nápadně hubne, lze v zásadě snadno zodpovídati, jen že zásada jest patrná na příliš velikém počtu konkrétních a velmi rozmanitých příkladů. Život lidský jest stálá spotřeba látek. Tato spotřeba látek je z části při povrchním pozorování každému patrná. Celá řada součástek těla lidského jeví živou a to velmi zřetelnou obměnu, tak buničky pokožky, vlasy, nehty a j. Jinde odměšují žlázy těla lidského svůj výměšek, který tělo opouští. Tak žlázy potné, slinné a jiné. To jsou bez dalších vědeckých výkladů zjevné ztráty součástek lidského těla, ku kterým toto poskytlo material.
Leč větší je spotřeba látek, která není tak sit venia verbo prostému oku viditelná. Práce jednotlivých tkaní a ústrojí těla lidského značí spotřebu látky. Práce svalová na př. zcela zřetelně děje se na základě rozkladu jistých hmot a vyžaduje mnohem více látek živných než klid. Muž, 70 kilo vážící[1] potřebuje při chůzi (3500 metrů za hodinu) o 128 gramu tuku více a při stoupání 150 metrů za hodinu a 3500 metrů dálky o 202 gramů tuku více nežli v klidu. Dá se z tohoto příkladu souditi, že práce každého ústrojí, každé tkani značí větší spotřebu a tudíž i větší rozpad jistých látek v těle kroužících. Tak jistě as práce nervová značiti bude rozmnoženou spotřebu jistých látek živných, byť po této
- ↑ E. v. Leyden: Handbuch der Ernährungstherapie. 1897. I. 1. p. 7.
