Tato stránka nebyla zkontrolována
Smích se vznáší ve vzduchu, jako pěna plyne po vodě.
Bratří, promarněme své jitro neužitečnými písněmi.
85.
Kdo jsi, čtenáři, čtoucí mé básně po stu letech?
Nemohu ti poslati ani jediného květu z tohoto bohatství jara, ani jediného zlatého proužku z tam těch oblaků.
Otevři dveře své a rozhlédni se.
Z kvetoucí své zahrady nasbírej vonných památek květů před sto lety zašlých.
V radosti srdce svého snad pocítíš živou radost, jež zpívala kdysi za jarního jitra, vysilajíc přes století veselý svůj hlas.
