Náš život není stále totéž dávné břímě, naše cesta není stále tatáž dlouhá pouť.
Nezpívá jediný básník jedinou věkovitou píseň.
Květ vadne a umírá; ale ten, kdo květ nosí, nemá pro něj truchliti navždy.
Bratře, to měj na mysli a raduj se.
Jest třeba úplné pomlky, aby vpředla v hudbu dokonalost.
Život se chýlí ke svému západu, aby utonul ve zlatých stínech.
Láska musí být odvolána od své hry, aby se napila smutku a vznesla se do nebe slz.
Bratře, to měj na mysli a raduj se.
Spěcháme natrhati svých květin, aby nebyly zpustošeny chvátajícími větry.
Naše krev se rozproudí a naše zraky rozjasní, uchvacujeme-li polibky, jež by zanikly, kdybychom otáleli.
Život náš jest dychtivý, naše touhy mocné, neboť čas zvoní na zvon loučení.
Bratře, to měj na mysli a raduj se.
