Tato stránka nebyla zkontrolována
Pokorně jsem se uchýlil ve stín u cesty, kde smí stanouti kterýkoli cizí poutník.
Ani růže jsem neutrhl.
Ano, nohy mé byly unaveny a déšť se lil.
Větrové vyli mezi kymácejícími se větvemi bambusovými.
Mračna běžela po nebi jako na útěku z porážky.
Nohy mé byly unaveny.
Nevím, co sis o mně mylila nebo na koho jsi ve dveřích čekala.
Šlehy blesku oslňovaly pozorné tvé oči.
Jak bych byl mohl věděti, že mne vidíš, když jsem stál v temnotě?
Nevím, co sis o mně myslila.
Den skončil a déšť na chvíli ustal.
Opouštím stín stromu na konci tvé zahrady a sedátko na trávě.
Sešeřilo se; zavři dveře; jdu svou cestou.
Den skončil.
