Tato stránka nebyla zkontrolována
40.
Nevěřící úsměv kmitne tvýma očima, kdykoli se k tobě přijdu rozloučit.
Učinil jsem to již tolikrát, a proto si myslíš, že se brzy vrátím.
Abych řekl pravdu, mám tutéž pochybnost v mysli.
Nebot jarní dnové vracejí se čas od času; úplněk se rozloučí a přijde opět na návštěvu, květy přicházejí zase a rdí se na větvích rok co rok a já se as také jen loučím, abych se navrátil.
Ale přijmi zatím ten sebeklam; neodmítej ho s nevlídným chvatem.
Pravím-li, že tě opouštím na vždy, přijmi to za pravdu a nech, ať mlha slz na okamžik prohloubí temný okraj očí tvých.
A pak, když přijdu zas, směj se tak škádlivě jak ti libo.
41.
Toužím mluviti nejhlubšími slovy, která ti mám říci, ale netroufám si, aby ses nesmála.
