Stránka:TAGORE, Rabindranath - Zahradník.djvu/49

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

všechna jeho vůně byla shromážděna v hloubi nitra jeho.

Nyní je rozptýlen daleko široko.

Kdo zná kouzlo, jež jej může zase sebrati a zase uzavříti?

Srdce mé není mým, abych je mohl dáti bytosti jediné, jest dáno mnohým.


38.

Jako loď spouští se na moře, tak, má milá, tvůj básník kdysi vypravil v duchu velikou báseň epickou.

Žel, byl jsem nepozorný, a ona narazila na zvonící kruhy nohou tvých a stihla ji nehoda.

Rozbila se na kousky zpěvů a ležela rozsypána tobě u nohou.

Všechen můj náklad příběhů dávných válek byl zmítán smějícími se vlnami, prosákl slzami a klesl ke dnu.

Ty jsi mi dlužna dáti náhradu za tu ztrátu, má milá.

Ztroskotaly-li moje nároky na slávu posmrtnou, učiň mne nesmrtelným, dokud jsem živ.