32.
Rci mi, je-li to všecko pravda, můj milenče, rci mi, je-li to všecko pravda.
Když z těchto očí šlehne jejich blesk, temná mračna v prsou tvých odpovídají bouří.
Je-li pravda, že tyto mé rty jsou sladké, jako rozvíjející se poupě první vědomé lásky?
Prodlévají vzpomínky minulých májů v údech mých?
Chvěje se země jako harfa písněmi pod dotekem nohou mých?
Jest tedy pravda, že krůpěje rosy kanou s očí noci, když mne zří, a že světlo jitřní jest rádo, když oblévá tělo mé?
Jest pravda, jest pravda, že tvá láska putovala samotna věky a světy, mne hledajíc?
Že když jsi mne konečně nalezl, tvoje odvěká touha došla plného pokoje v mém něžném hovoru a v mých očích a rtech a vlnícím se vlase?
Jest tedy pravda, že tajemství Nekonečna jest napsáno na tomto malém čele mém?
Rci mi, můj milenče, je-li to všecko pravda.
