Proč jsi náhle obrátila svou tvář a pohlédla na mne skrze třepetající se závoj?
Zářivý ten pohled z temnoty přišel ke mně jako vítr, jenž znepokojí čeřící se vodu a uletí ke stinnému břehu.
Přišel ke mně jako pták večerní, jenž chvatně přeletí neosvětlenou komnatou od otevřeného okna k otevřenému oknu a zmizí v noci.
Jsi skryta jako hvězda za horami a já jsem poutník na cestě.
Ale proč jsi na chvíli stanula a pohlédla mi v tvář závojem, když jsi šla stezkou po říčním břehu s plným džbánem na boku?
20.
Den za dnem on přichází a odchází.
Jdi a podej mu květinu z mých vlasů, příteli můj.
Bude-li se tě tázati, kdo ji to posílá, prosím tě, neříkej mu mého jména — neboť on jenom přichází a odchází.
Sedí v prachu pod stromem.
Nastel tam květin a listí, aby měl kam usednouti, příteli můj.
