Tato stránka nebyla zkontrolována
Můj živůtek má barvu pavího hrdla a můj plášt je zelený jako mladá tráva.
Sedím na zemi u okna a hledím do opuštěné ulice.
Neustále si šeptám do temné noci: „To jsem já, zoufalý poutníče, to jsem já.“
9.
Jdu-li večer sama na schůzku s milencem, ptáci nezpívají, vítr se nehýbe, domy po obou stranách ulice stojí mlčky.
Jen kruhy na mých nohou slyšeti při každém kroku a je mi stydno.
Sedím-li na balkoně a čekám, až zavzní jeho kročeje, listí nešelestí na stromech a voda v řece je tichá jako meč na kolenou spící stráže.
Jen mé srdce divě buší – nevím, jak je upokojiti.
Když můj milý přijde a usedne mi po boku, když se mé tělo chvěje a víčka má klesají, noc
