J. V. CÍSAŘ A KRÁL FRANTIŠEK JOSEF I.
Panovník, jenž — vzácný to zjev v dějinách — po sedm téměř desítiletí rukou pevnou, důmyslem nadobyčejným a pracovitostí neúmornou řídil osudy veleříše rakousko-uherské, odešel k otcům Svým: v hrobce Kapucínské ve Vídni ukládají k spánku věčnému jeho Veličenstvo císaře a krále Františka Josefa I., jenž dne 21. listopadu po krátké chorobě se světem se rozžehnal…
Přetěžký věru byl úkol, který císaři Františku Josefovi osudem byl udělen. Při nastoupení jeho na trůn byla říše rozhárána, revolucemi zeslabena, a války otřásaly základy jejími. Mocnou rukou ujal se mladistvý císař vesla a dovedným řízením jeho minul koráb státní veškerá nebezpečná úskalí, unikl rozzuřeným živlům a dostal se do bezpečného přístavu. Za doby jeho panování nabyly v Rakousku po prvé platnosti zásady konstituční a uznány svobody občanské, pod jeho žezlem provedeno osvobození lidu rolnického z těžkých okovů, počato s prováděním oprav sociálních, na poli osvětovém a hospodářském stal se pokrok ohromný.
„Le roi règne, mais il ne gouverne pas“ — král panuje, ale nevládne — tak zní stará zásada, ale císař a král František Josef I. nejen panoval, on také vládl a nejednou, když umění státníků se ocitlo v koncích a v říši z tak různých národů složené nastaly zmatky, které hrozily katastrofou, zasáhl sám a vyvedl říši z těžké krise. Veliký kus historie rakouské jest spiat s jeho jménem, perioda bohatá událostmi vnitřními i vnějšími.
V době velice pohnuté ujal se dne 2. prosince r. 1848 v arcibiskupské residenci olomoucké vlády. Na mladíka osmnáctiletého vloženo břímě vyžadující sil mužových. „S Bohem, mladosti má!“ pravil odjížděje z Olomouce a s pevným odhodláním ujal se vysokého úřadu svého. „Na základech pravé svobody — tak vyslovil se v manifestu, jímž své nastoupení na trůn oznamoval — na základech rovnoprávnosti všech národů říše a rovnosti všech občanů státních před zákonem, jakož i účasti zástupců lidu na zákonodárství, povstane vlast znova, v staré velikosti, ale s omládlou silou, nezborný dům v bouřích doby, prostorný obyt pro kmeny různého jazyka, jež pod žezlem našich otců bratrská páska od věků k sobě víže!“
S důvěrou vzhlíželi národové jeho k němu, jenž přes mladistvý věk svůj již se osvědčil hrdinou: dne 6. května r. 1848 účastnil se krvavé bitvy u sv. Lucie; projížděje uprostřed nejzuřivějšího šiku válečného dokázal takou neohroženost, že se mu dostalo čestného uznání od samého Radeckého.
