Hlas se takto z kostela ozjwá:
Newkročug sem, mladá Pawlowice!
Ani kostel tebe neoprostj.
To gak slyšj mladá Pawlowice,
Pozaprosj Pawla, muže swého:
Oy, pro Boha, manželi můg milý!
Ach mne newoď do bjlého dworu,
Ty mne přiwaž koňům za ocasy,
Ty mne wywlec na široké pole,
Ať mne žiwau rozwláčegj koně.
Uposlechna manželku swau Pawel,
Přiwáže gi koňům za ocasy,
Wywleče gl na široké pole,
Kudy krwe krůpěge z nj padly,
Tudy rostau kopřiwy a trnj,
A kde sama záwistnice padla,
Gezero se náhle prowalilo,
Po gezeru wraný koník plowe,
A kolébka za njm pozlacené.
Na kolěbce siwý sokol sedj,
We kolébce ono pacholátko,
Pod hrdélkem matčina mu ruka,
W ruce lesknau tetiny se nože.
Kdo upřímně dělí.
Wstala gsem ráno na wodu,
Našla gsem zlaté gabljčko,
Podám ge otci k dělenj:
