Stránka:Slowanské národnj pjsně 3.djvu/158

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Al iz crkve nešto progovara:
„Ne id’ amo, mlada Pavlovice!
Crkva tebe oprostiti ne hçe.“
Kad to začu mlada Pavlovica,
Ona moli svoga gospodara:
Ne vodi me dvoru bijelome,
Veç me sveži koňma za repove,
Pa me odbi niz polje široko,
Nek me živu koni rastrgaju.“
To je Pavle ljubu poslušao:
Priveza je koňma za repove,
Pa je odbi niz polje široko,
Dě je od ňe kaplja krvi pala,
Ondě raste trně i koprive;
Dě je ona sama sobom pala,
Jezero se ondě provalilo,
Po jezeru vranac koňic pliva,
A za ňime zlaçena kolevka,
Na kolevci soko ptica siva,
U kolevci ono muško čedo,
Pod grlom mu ruka materina,
A u ruci tetkini noževi.


2.

Porani rano na vodu,
Od zlata naďo jabuku.
Dado je otcu da deli,