Dmitar uze zemlju Karavlašku,
Karavlašku i Karabogdansku,
I sav Banat do vode Dunava;
Bogdan uze Srijem zemlju ravnu,
Srijem zemlju i ravno Posavlıe,
I Srbiju do Užica grada;
Dmitar uze do’nıj kraj od grada
I Nebojšu na Dunavu kulu;
Bogdan uze gornıj kraj od grada,
I Ružicu crkvu nasred grada,
O malo se braça zavadiše,
Da o čemu veçe ni o čemu:
0 vranome konju i sokolu;
Dmitar ište konja starěšinstvo,[1]
Vrana konja i siva sokola;
Bogdan němu ne da ni jednoga.
Kad’ u jutru jutro osvanulo,
Dmitar uzja’ vranca velikoga,
I on uze sivoga sokola,
Pak polazi u lov u planinu,
A doziva liubu Angıeliju:
Angıelia moja věrna ljubo!
Otruj meni mog’ brata Bogdana;
Ako li ga otrovati nehçeš,
Ne čekaj me u bijelu dvoru.
Kad’ to začu ljuba Angıelia,
Ona sěde brižna nevesela,
Sama misli, a sama govori:
Što hçe ova sinja kukavica![2]
Da otrujem mojega dıevera,
- ↑ Prwenstwo (starješinstvo) hodnost a auřad starješiny (starosty). Starosta gest prwnj osoba w každé čeledi; obyčegně otec a w starosti swé může hodnost tuto postaupiti giné- mu, buď neyhodněgšjmu ze svých synů, buď z přátel, neohljžege se na wěk. Také se zowe starostau, kdo wesnicj, nebo statkem některým wládne, totiž knjže, anebo kmet, (swobodnjk). Za časů Giřjho Černého byl každý wéwoda starostau swého panstwj, a Giřj sám byl starosta celého Srbska.
- ↑ Srbowé wyprawugi, že kukačka byla žena, a ztratiwši bratra po smrti geho tak welice tesknila a kukala (což w srb. gazyku také kwjleti znamená) že se posléze w ptáka proměnila. Za tau přjčinau skaro každá Srbkyně, které byl bratr umřel, gak mile ušlyšj kukačku, do pláče se dáwá. Když kukačka zgitra se ozjwagjc w černém kuká lese, nic dobrého na ten čas sobě hajduci nepřislibugj; když gi ale slyšeti w zeleném lese, tu hajduci býwagj weseli.
Swatebnj čjše. Když swatowé přigdau do domu, kde newěsta bydlj, tehdá otec děwčete sedjcjm za stolem podá nowau čjši, z kteréžto na zdrawj a dobrau wůli pigj. Při oddawcjch z nj pige ženich s newěstau, a po swatbě gi sobě podržj newěsta, a pro památku do smrti chowá.
