výklad nalezneme, uvedeme-li tyto boje v souvislost s domácími rozbroji v Bulharsku, že totiž ona tažení uherská směřovala proti vítězící straně Konstantinově, straně, chceme-li tak říci, řecké. – Mlčení Akropolitovo o Mycesovi netřeba tak těžce vážiti, rovně jako Pachymerovo a Gregorovo mlčení o násilném konci Michala Asěna a výpravě Rostislavově; zmiňují se zajisté spisovatelé ti o věcech bulharských jenom mimochodem, k nejnutnější informaci řecké zevní politiky a podávají jenom to, čeho vidí se jim třeba k souvislosti. Nad to byl Akropolita až příliš účastníkem, než aby účastenství jeho nebylo zůstavilo stopy i v jeho spise. Už ta okolnost, že strana Konstantinova, jak ještě z dalšího bude patrno, byla stranou řeckou, vysvětluje mnoho. Řecký trůn přirozeně neuznával změn provedených vlivem Rostislavovým, pro něj trůn bulharský i po dosazení Mycesově byl uprázdněn, a v tomto smyslu pojímal ovšem věc i Akropolita, který r. 1260 navázal s Konstantinem přátelské styky. Tak rozuměti jest jeho slovu „γνησίον“; nebylo nástupce z rodu Asěnovců. Myces, posazený na trůn vlivem uherským, a jak snad můžeme přijmouti, i proti vůli většiny národa, nebyl v jeho očích řádným panovníkem. Pozdější spisovatelé Pachymeres a Gregoras pohlíželi ovšem na věc tu se stanoviska více historického, jmenovitě když poměry se později změnily a Myces utekl se k Řekům.
Není tedy třeba ve zprávách řeckých hledati odpor zásadní; zpráva Pachymerova a Gregorova jsou doplněním vypravování Akropolitova. Ovšem nedovídáme se ani sloučením všech tří podání řeckých autorů všeho, co se tehdy stalo. Zdá se, že Rostislav nespokojil se pouze uvedením na trůn knížete, který by byl oddán Uhrům. České prameny zmiňujíce se o něm v době pozdější, nazývají jej „dux Bulgarorum“ a „imperator Bulgarorum“,[1] ba Rostislav sám tituluje se v jedné listině „dux Galaciae ac imperator Bulgarorum“.[2] Že pak to nebyl pouhý prázdný titul, vysvítá z listu krále Přemysla II. k papeži z r. 1260, v němž mezi účastníky česko-
- ↑ …princeps regni Bohemiae duxit in uxorem Cunegundam, filiam Rostislai, ducis Bulgarorum (Cont. Cosmae, Pram. děj. čes. II., 297). Podobně Neplach (Pram. III., 474); Pulkava (Pram. V. 175) nazývá polskou kněžnou Gryfinu „filia imperatoris Bulgariae“.
- ↑ Cod. dipl. com. Zichy I., 3 mně nepřístupný. Srv. Wertner, Ung. Revue XI., str. 22, pozn. 1.
