o tomto severním pohoří, jež jest v době jeho hranicí mezi Makedonií s jedné a Horní Moisií a Thrakií s druhé strany.[1] Rovněž tento severní Orbelos[2] míní Mela, Plinius a epigrammy Anthologie.
Výsledkem předchozího rozboru jest, že jméno Orbelos vyskytá se v Makedonii na různých místech, značíc pohoří mezi sebou nesouvislá, tedy názor, kterého se zastává Müller v poznámce k místu Ptolemaiovu. Zejména jsou to pohoří: 1. Perin a jeho výběžky nad Filibedžikem (Arrian I., 1, 5), 2. Beleš Planina (Strabo p. 331 C a Itin. Alx. 4), 3. Karadagh a Osogovská Planina (ostatní místa výše uvedená). S míněním Doellovým, jenž snažil se dokázati (l. c. 31 nn.), že Orbelos znamená pouze jedno pohoří a to celý system horský mezi Karadaghem a Belešem, není možno nám souhlasiti.[3]
Mohou tedy z jezer makedonských při určení, které z nich jest Prasias, vzata býti v úvahu pouze 1. jezero achinské západně- ↑ Doell vytýká. (l. c. str. 32) se svého stanoviska (v. str. 19.) Ptolemaiovi, že rozšiřuje Orbelos příliš na v. – neprávem.
- ↑ Doell (l. c. 10).
- ↑ Svědčí proti němu Arrian i Strabo (výklad, jejž podává Doell l. c. 32, že Orbelos dle Strabona není pohořím pohraničním, jest násilný a nemožný) a s druhé strany není dokladu. že by název Orbelos obsahoval také pohoří mezi Osogovskou planinou a Belešem. Tuto nesnáz Doell sám cítí (l. c.). Také Hansen v recensi Doellova spisu, (N. Ph. Rundschau 1892 str. 311), nesouhlasí s míněním jeho o pochodě Alexandrově. Možno však, tuším, jíti ještě dále a viděti ve slově Orbelos pouhé appellativnm jazyka paionského a konečně nezdá se nemožným, že i jméno Beleš snad má vztah k starému názvu Orbelos, což by při známém faktu, že nomenatura zeměpisná trvá, (i při změně národnosti) nebylo s podivením. Z mnohých příkladů, že starověká nomenklatura posud se udržela, uvádím jen jména vesnic v Epiru Krania a Aliku, dle nichž určil Krašeninikov (Hermes XXXVII, 499) polohu starověkého města, Helikranion. – Mínění o jediném pohoří Orbelu (mezi Strymonem a Nestem) bylo dříve obecné; po Mannertovi l. c. 498, formuloval je Leake (l. c. 211). Leakea se drží přidávajíce k Orbelu jen hory z pramenů Strymona Grisebach (Reise durch Rumelien, Göttingen 1841 II., 28, no, 123), Abel (l. c. 2, 18), Forbiger (Handbuch der alten Geographie III. 1053 p.), Dimitsas (l. c. 15–17, 60, 168 170, 171) a konečně Kiepert (Lehxbuch der alten Geographic, 1878, str. 308) jenž mu zjednal obecnou platnost. V posledním však svém díle (Formae orbis antiqni, Berlin 1894, text k mapě XVII., pozn. 3.) rozeznává výslovně již dvojí Orbelos: 1. = Perin, 2. = Osogovská planina. O místě Herodotově a tedy o třetím Orbelu odložil výklad až k vydání mapy Makedonie, ale zdá se, že také třetí pohoří toto uznával (V. naše pozn. 24 a 30). Dvojí Orbelos, jeden na s. Makedonie a druhý jv. Strymonu stanovil poprve Gatterer (l. c. 24, 102); po něm Hahn (Reise von Belgrad nach Salonik = Denkschriften der K. A. der Wissenschaften in Wien, Ph.-H. Cl. 1861, XI., 230) a Desdevises (l. c. 25, 50, 112.)
