Stránka:Sborník prací historických - 1906.djvu/15

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
3
FILOSOF HIPPON.


sebe pronikavější návrat ku staré, prvotní filosofii řecké nemohl odhodlati se a přestati na pouhém opětování „zašlých“ učení a myšlének, nýbrž „renaissance“ staré ionské filosofie byla pochopitelně přibarvena rozličnými ideami z pozdějších soustav. Označuje-li se tento zvláštní ráz mladší filosofie ionské od historiků filosofie někdy jako „eklekticismus“, myslím, jest to upřílišené a nesprávné posuzování těchto učení. Jest pravda, že nejeden živel vsut byl v učení starého jádra ionského odjinud a z pozdějších systemu filosofických, ale vmíšení to stalo se, tuším, zcela přirozeným a nehledaným způsobem. Pokud můžeme stopovati věc při sporých svých zprávách, myslitelé jako Diogenes, Hippon atd. nesestavovali si učení svá z různých živlů a směrů filosofických, nýbrž hlásíce se zřejmě a určitě „zpět“ k ideám Thaletovým, Anaximenovým atd., více mimovolně připojovali k nim i součástky a učení, kteráz vývoje filosofického u Řeků utkvěla v jejich mysli a zdála se neodbytná a nepostrádatelná u filosofa jejich doby. Neusilovali, abych to krátce pověděl, o to, aby eklekticky vybudovali názor svůj na svět, nýbrž snažili se nový život vlíti do starých forem, do filosofických nauk dávného rozumování miletských myslitelů.

Avšak ještě speciálněji možno poukázati k příčině, která způsobila odlišný timbre této mladší ionské spekulace. Jest obecně známo, že za všech dob byl a jest určován specifický charakter názoru světového podle toho, na podkladě které vědy odborné jest vybudován, po případě z jakého odborného studia vyšel původce určitého systemu filosofického, v které (odborné) vědě nejvíce se vyznal anebo aspoň si zaliboval; ba nezřídka padá tu na váhu i, která věda za doby, kdy soustavu filosofickou si vytvářel, vůbec byla v popředí anebo zejména značnější pokrok učinila. A tento vědecký základ to právě jest, jenž různě, smím-li tak říci, podmaloval obojí filosofické nauky ionské. Kdežto staří ionští „fysikové“ vycházeli ke svému filosofování o praprvku a podstatě všeho jsoucna z nauk mathematických – astronomie, geometrie, mathematika a fysika to byly, jimiž Thales a jeho nejbližší filosofičtí nástupci se obírali –, mladší tito „Ionikové“ obracejí se k filosofování od věd biologických, především od lékařství. Odtud, proč při stejných základních principech přece jen v jádře věci nemálo uchýlili se od svých předchůdců a naznačujíce praprvek zdánlivě týmž slovem přece jen pojem jemu odpovídající ne-