blízko a hledal kolem, by je našel, ale ani jedno se nehnulo a nepištělo. Nemohl jich najíti, ale jak tak kolem šlapal velkýma nemotornýma nohama, křižoval jejich úkrytem a zašlápl nejednoho malého tichého trpitele. Ale což on o to dbal!
»Rudý Obojek« odlákal zatím žlutého hafana daleko dolů po vodě a vracel se nyní na místo, kde opustil svoji manželku.
Vražedník zatím již odešel a sebral ubohé zbytky maminky, aby je hodil psu.
»Rudý Obojek« hledal kolem a našel zakrvácené místo a dokola rozsypané peří své manželky. Nyní věděl, koho zasáhl výstřel.
Kdo popíše jeho zděšení a hoře? Dle zevnějšku nebylo na něm mnoho znáti, němě civěl několik minut se smutným, sklopeným zrakem na místo, ale při myšlence na opuštěné siroty vzpamatoval se rychle. Přeběhl k úkrytu a za volal známé »krýt, krýt«, ale jen šest malých ochmýřených klubíček otevřelo jasná očka a běželo mu naproti, neboť čtyřem malým opeřeným tělíčkům stal se úkryt jejich hrobem. Bažant opakoval svoje volání, až byl jist, že všichni, kteří mohli odpověděti, se sešli. Potom odváděl je od strašlivého místa daleko, daleko nahoru
