Stránka:SETON, Ernest Thompson - Povídka o bažantovi.pdf/37

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

daleko do donského údolí, svým starým, nikdy neselhávajícím úskokem.

Na neštěstí však také starý pytlák Žvanec blížil se k mláďatům. Matka dala dětem znamení »krr, krr!« (skryjte se!) a běžela vstříc člověku, zrovna jako její manžel běžel vstříc psu. Plna lásky mateřské a zkušená v lese vyklouzla neslyšně, až stála zrovna před pytlákem. Potom vznesla se šumným tepem křídel do výše, zapotácela se však zase do listí a stavěla se tak schromenou, že pytláka na okamžik zmýlila. Ale když pak zvolna se odtud hýbala, vlekouc za sebou křídlo, poznal pytlák hned, co to znamená — věděl, že to byl úskok, by ho odlákala od mladých a rozpřáhl se k smrtonosné ráně. Malá maminka byla však obratná, šikovně se uhnula ráně a odkulhala za stromek, by začala tutéž hru znovu. Zase se pytlák pokusil zabít ji holí, ale znovu v pravý čas uskočila a statečně před ním lezla, by ho odvedla od svých bezbranných maličkých. Pytlák rozvzteklen nezdařenými pokusy ji zabít, vzal pušku a vypálil na ni náboj, který by stačil k zabití medvěda. Ubohá, statečná, obětavá maminka byla mrtva.

Pytlák věděl dobře, že mladí jsou jistě někde