Tato stránka byla zkontrolována
Spěchej, otče, kvapí čas!
— — — —
„Moje děti!“ —
Ale tělo beze sily —
pusto v duši bez myšlénky,
hrozno v srdci bez naděje! —
Slyš! tu zvuk se s věže chvěje,
v duši bodá cinkot tenký
a co blesk to myslí letí
a co bouř to srdcem věje!
Dokud mši že svatou světí
před oltářem božím kněz,
nemá moci pekel děs;
a než dočte u oltáře,
zde-li otec ze žaltáře,
co čtly děti, přečte zpět,
aniž vázl, neb se plet’,
zachráněny děti jsou.
Vrátilo se v oudy žití;
skok — vždyť nesmí déle dlíti —
a už schýlen nad knihou.
Jak se divně písmo rojí,
každá čárka rarach sám,
brzo skáče, brzo stojí,
