Tato stránka byla zkontrolována
Netknul vína. Dudy v náruč jal
a jak milou hoch je zulíbal.
„Tak mi přáno ještě jedenkrát,
dudy drahé, přece na vás hrát.
Pod čekanem v posled zněl váš hlas
ďáblům k reji — dnes jim hrajte zas.“
Dudák spustil. Zda to dud je hlas?
Vichru sten to, vřava boje zas.
„Dost té hry, tu píseň příliš znám.
Křepčit chceme, k tanci zahrej nám.“
Dudy kvikly. — Mráz vše obchází;
píseň zní, jež mrtvé provází.
Číše klesly. — Dávno smích už stich’,
zaklel hejtman, skočil, mečem švih’.
Ve dví zbraň. Host zdá se v obra růst,
děsný úsměv hraje mu kol úst.
„Nuže, páni, ruče do kola,
zvukům dud mých, kdo jim odolá?“
