Tato stránka nebyla zkontrolována
Vrána a Liška.
Na vysokém dubě
Sejra držíc v hubě,
Paní Vrána seděla,
Sejr ten snísti hleděla.
V tom jej Liška ucítivši,
Honem z doupky běžela;
A se k Vráně přiblíživši,
Tuto řeč jí držela:
Jakž jsi pěkná, sestro zlatá!
Jakž jsi všecka hezoučká!
Žlutá, modrá, kropenatá,
Červená i běloučká.
Kdybys hlas jak peří měla,
Věz, to bych ti věřit chtěla,
Zes ty nejpěknější ptáček,
V našich lesích ohniváček. —
Vrána, jíž ta marná chvála
Pravdivá se býti zdála,
Chutě zazpívati chtěci,
Sejra z huby pustila,
