Stránka:Puchmajer, Antonín Jaroslav - Sebrané básně.djvu/125

Sama napřed, nežli čeho podá hosti,
Z slušné lízne uctivosti.
Hryžka, při rozkošné zvůli, jídle, pití,
Blahoslaví panských myší živobytí.

Spadne koš. I hrozným hlaholem
Třaskne na zem pod stolem.
Třeskotu se besednice uleknou.
Hupky s dyvanu. V tom za kliku se béře,
Hřmotem otevrou se dvéře,
Strašně náramní psi zaštěknou.
Krutou hrůzou myši užaslé v té době
Ledva trefí do škuliny obě:
Běda! křičíc, běda! nastojte!

Utichlo. Tu dvořka naše:
„Ne tak plaše,
Panno!“ vece, „nic se nebojte!
Ještě, jeli libo, kousek křehotinky,
Nebo cukrovinky.“
Ale selka, sotva ducha popadajíc,
Praví, pryč se ubírajíc:
„Zdráva buď! a mívej si tu rozkoše
Na koše!
Žijíc v poli, v bezpečnosti, v pokoji,
A ne, jako vy tu, v strachu, hrůze, rozbroji,
Přijmuť radši zavděk slaninou a hrachem,
Než tu hedbávím a cukrovinou s strachem.“