Rada zvířat.
Zlé, co všudy rozprostírá strach a hrůzu,
Zlé, co nebe vynalezlo v zlosti,
Aby nepravosti
Země potrestalo hlůzu:
Mor
(Takť mu jméno), mocen všecken tvor
Vypleniti za den do paty,
Válčit počal kdysi s zvířaty.
Všechněch, pravda, neumořil, ale
Seslabil je všecky neslýchale.
Není vídat, aby které veselé
Hledalo si jídla, pití;
Každé smutné, zmrtvělé
Čeká konce hynoucího živobytí.
Vlk se nepřikrádá na jehňata,
Ani liška na kuřata.
Z hájů mizí vrkot hrdliček,
Říje jelenů a písně pěniček.
Za tím lev, co sultan v Carohradu,
Z poddaných svých svolav valnou radu:
„O vy moji, vece, milí přátelé!
Kde je živost naše? kde je veselé?
Všech se dotklo; aby mstilo sebe,
Těžce hříchy naše přísné kárá nebe.
Kdo z nás nejvinnější, nechť se obětí
Hněvu Bohů mocných posvětí.
Možná dost (kdožť bude od toho?),
