Tato stránka byla zkontrolována
Tesař a Merkur.
Tesař kdysi nad jemčinou
Tesal dříví širočinou,
Až mu z nenadálé příhody
Z ruky vymkne se a padne do vody.
Běda! zřikne, rukama si lomě:
Jakž se krutě o mě
Protivný los opírá!
Ne dost, že se tudy
Přetěžkými hnětu trudy,
Ještě se mi živnost odbírá.
Co si počnu? čeho sem měl nejvíc třeba,
Ach, to tam! - čím teď si vydělám kus chleba?
Pomoziž mi, mocný Jupiteře!
Zase nějak ku sekeře.
V tom, ó div! Bůh lidí ztrápených,
Patron věcí ztracených,
Merkur, spustiv sebe
S vysokého nebe,
Před chudáka tesaře se staví,
„Co je ti, a proč tak pláčeš?“ praví.
Nevím, odpoví: ach, jaksi z náhody
Vymkla se mi sekera, a padla do vody.
