Staver vyveden měl domnělého vyslance se svými huslemi provázeti do po-selského dvorce. Kníže Vladimír je hned obdařil městem Čemigovem a propustil je s velkými poctami. Za to srovnává se s písní Kirše Danilova vesměs téměř novější jeden zápis;[1] odchylné jest jen, že Staver se chvástal také svou ženou, co jest snad původnější, a že se pak žena vydávala za vyslance chаna. Krymského, vyslaného pro poplatky dlužné za dvanáct let. V druhé písni téže sbírky[2] rovněž vynášel Staver krásu i chytrost své ženy; žena vydává se za posla Vasilija syna Vasiljeviče, vyzývá sama knížete Vladimíra ke hře v kostky, karty; před zkušební zápas položena jiná, obvyklá zkouška pohlaví a sice v lázni. Stejně tak se chlubí Staver svou ženou v pečorské písni,[3] její krásou i chrabrostí; knížeti praví „posel“, že jest poslán od mladé ženy Staverovy a jmenuje se Vasilij syn Ivanovič, aby vykoupil Stavra Godinova; zápasy jsou přehozeny, napřed hra v šachy, potom zápas s borci a za třetí v střelbě. Sem náleží ještě kusé podání z Nerčinska.[4]
Většina novějších zápisů této epické písně pozměněna jest dosti značně tím, že žena Stavrova vydávajíc se za mladíka, syna krále ljachovického a p., uchází se jakoby o ruku dcery knížete Vladimíra,[5] a s tím souvisí ještě složitější zkoušky podezíraného pohlaví. A. N. Veselovskij ve svém pojednání přesvědčivě zajisté dokázal, že v prvé skupině dlužno shledávati starší redakci této písně, a novější sběratelské snahy ukázaly, že poměrně dosti se ještě zachovala podnes její prvotnější redakce. Podrobněji to pak ještě dokázal Vsevolod Miller, tak že není třeba více rozbírali tuto otázku.
Zbývá jen otázka, pokud, kterou měrou souvisí ruská epická píseň s německým podáním. Veselovskij stručně je uvedl, ale do bližšího rozboru se nepustil, vyslovil jen krátce své mínění, že staré německé písně neshledává zvláště blízkými obsahu písně o Stavru Godinoviči. Vsevolod Miller chová se vůbec velice chladně, ba odmítavě k paralelám, tu pak důvodně vytknul rozdíl dosti značný, totiž ne žena vyniká uměním hudebním než muž Staver.[6] A ten rozdíl možno sesilovati: hudební umění v ruské písni nemá žádného zvláštního účinku na osud rekův, napomáhalo jen k tomu, že zajatec byl vyveden ze žaláře, aby mohl hrou svou obveselovati domnělého vzácného vyslance. Mladá žena ruské písně má pak zcela jiný ráz, jest to vlastně žena rekovná, a zdá se, že teprve dalším vývojem písně byl silněji vytýkán jiný její rys, chytrost, ačkoliv tento rys se zajisté u primitivních lidí velice dobře srovnával s rekovností. Naprosto rozdílný jest podnět k uvěznění ruského reka od německých písní i prosaických tradic novějších, naprosto odchyluje se také zakončení ruského románku, tak že sotva lze předpokládati užší, genetický svazek mezi ruskou písní epickou a písní německou.[7]
- ↑ Tamže II., 197, č. 57.
- ↑ Tamže 193, č. 56.
- ↑ H. Ончуковъ Печорскiя былины str. 113 č. 23.
- ↑ B. Ѳ. Миллеръ Былины новой и недавней записи str. 245, č. 87.
- ↑ А. Н. Веселовскiй Мелкiя замѣткы къ былинамъ Журн. Мин. Нар. Просв sv. 268, str. 44. К versím tu vyčteným sluší ještě dodati Тихонравовъ-Миллеръ Русскiя былины старой и новой записи II., str. 204. č. 58 а 59.
- ↑ Op. c. 276.
- ↑ Dosti jest nápadné, že v jedné písni druhé složitější redakce Тихо-нравовъ-Миллеръ Русскiя былины старой и новой записи č. 59, str. 208 místo jména Staver Godinovič čteme Astoverst Gordinovič. Toto jméno připomíná jméno rekyně „Ansberta“ v některých zpracováních, též dramatických. Zeitschrift d. Ver. f. Volkskunde III., 63. Ale v ruských versích jest to jméno zcela ojedinělé a podoba jmen, jistě nápadná, jest zcela nahodilá, vzniklá jen porušením obyčejného jména rekova.
