Stránka:Povídky o věrnosti ženské.djvu/11

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
11
Povídky o věrnosti ženské.

svou rekovností, jednak lstí. Sazonovič uvádí ještě dvě bulharské písně;[1] v první matka rekova přeměněna v holubici přiletěla do Cařihradského vězení synova a ten pak jejím prostřednictvím poslal ženě své radu, aby převlečena za žandarma, jeho zbraní ozbrojena a podvrženým sultánským fer-manem opatřena přišla a žádala, aby byl zajatec vydán. Na rozdíl od ostatních písní není žádných objasnění mezi převlečenou manželkou a osvobozeným mužem. Druhá bulharská píseň jest bližší motivací, proč černomořský vévoda Nikola drží v zajetí Bogdana: chce se zmocniti jeho ženy. Steny jeho zaslechla holubice jako v první písni, na jejím pravém křídle napsal Bogdan list své ženě. Ta pak převlečena za reka rovněž lstí vysvobodila muže, vymyslivši amnestii prohlášenou od sultána.[2] V jiné písni[3] Rajko-Boškoik, byl osvobozen od ženy převlečené za sultanského delibaša rovněž podobnou lstí: delibaša byl prý poslán od cara, aby Jemin Nikola pustil z vězení Rajka Boškoikja; na cestě k Stambulu pak delibaša krutě posekal a zmrzačil Je-mina Nikolu i projevil se mu jako žena Rajkova. Píseň Plovdivská[4] jest složitější, neb tu hledá nejdříve Marka matka jeho ve svých železných střevících a se železnou holí, nenalézá ho, vrací se do Prilepa, a tu zví, že v Prilepě devět let již v žaláři sedí Marko, že již má býti sťat, a ujedná výkupné: mimo peníze též koně Šarkalija a ženu jeho Angelinu. Angelina však chce Marka přivézti sama bez výkupného. Převlečena za sluhu sultánova snadně toho dosáhne, že jest jí Marko vydán, aby ho dovedla k sultánovi, sultán aby ho soudil. Marko poznává koně svého, zbraň svou, ženu však teprve, když shodila mužský šat.

V jiných písních přejímá úlohu ženy rekovy jeho sestra. Přechodní jaksi místo mezi oběma skupinami zaujímá píseň ze Šibeníka:[5] v té vytáhly žena a sestra kralevice Marka, vysvobodit ho ze žaláře tureckého; oldamaly bega podobně jako v písni o Rajku Boškovičovi, že má zajatce poslati sultánovi do Stambula; beg je vyprovázel, Marka vedly spoutaného, když pak na rozcestí odpočívali, přepadla Markova žena bega a oblékla do jeho nádherného oděvu Marka. Sestra osvobozuje reka takto v písních známých od první pol. XVIII. století. V jedné nejstarší—dle zápisu z první čtvrti XVIII. stol. — písni[6] propustil by vezír Raškoviće Boža po devítiletém vězení, kdyby mu mimo jiné dal ještě svou sestru. Božo napsal pak sestře svou krví list, že jí nedá Turkovi. Naši látku připomíná tato píseň poněkud tím, že neznámý junák se vezírovi vykazuje carovým fermanem, aby mu vězně vydal. V druhé písni téže sbírky[7] dostála sestra Rajkoviće Boža zprávu, že Čengić Alajbeg propustí zajatce, až se napodívá jeho sestry a ženy. Také zde hraje aktivní úlohu nikoliv žena než sestra rekova a ona vysvobodila násilím svého bratra. V písni z jižního cípu Istrie[8] byli dva bratři Jakšići zajati a do vězení uvrženi, že mu odepřeli svou sestru; dokonce jim hrozí šibenicí. První ustřihl kousek košile, druhý vy cedil krev z pravé ruky, a tak napsali a poslali sestře Mandalině lístek, ve kterém ji vyzvali, aby sebrala


  1. Op. c., str. 45 sl.
  2. Totéž čteme v písni sbírky bratří Miladinovců Български пародни пѣсни2 str. 132., č. 89.
  3. Tamže, str. 299, č. 189.
  4. Сборникъ за народни умотворения XII., odd. 3, str. 57, č. 3.
  5. Hrvatske nar. pjesme. Mat. Hrvat. II., str. 270, č. 64.
  6. В. Богишиħ Народне пјесме из старијих, највише приморских записа I., 268, č. 98.
  7. Tamže, 275, č. 99.
  8. Hrvatske nar. pjesme… iz Naše Sloge, odd. 1, str. 57, č. 21.