Závěrečné úvahy.
Česká škola úlohová.
Zásady stavby problému, o kterých jsme pojednali a které jsou v podstatě své všeobecně uznávány, nevznikly snad jako libovolné dílo jednotlivců; spíše jsou přirozeným výsledkem mnohaleté produkce praktické. Úloha dokonalá vyhovovati bude všem těmto vysloveným zásadám. Nesnadno ovšem jest dosíci dokonalosti úplné, která by v žádném směru nevzbuzovala přání po zlepšení. Práce takové jsou vždy plodem přirozeného jakéhosi nadání, mistrovské techniky, šťastné nálady a obyčejně i nezměrné, nikým netušené píle.
Autor, který pracuje v duchu těchto zákonů uměleckých, dovede dojista veškerá díla vytvořiti tak, aby vyhovovala zásadám těmto. Dovede sledovati ve všech směrech cestu, která byla vzory dobrými ražena, byť i cesta ta byla někdy velice obtížna. Hrubých poklesků proti jednotlivým zde vysloveným zákonům nelze nikdy omluviti. Poklesky ty sníží vždy velice hodnotu úlohy; někdy ji zcela zničí. Úloha jest vždy v pravé své podstatě dílem uměleckým. Hrubé porušení některého zákona esthetického poškozuje nutně harmonický dojem, který v nás působí každá práce v pravdě umělecká. Častější ovšem jsou případy, kde obtížno nebo snad nemožno bylo vyhověti dokonale některému uznanému zákonu uměleckému, a úloha pak vykazuje po stránce dotýčné jisté slabosti. Není to ovšem nikdy předností její, leč menší podobné vady lze omluviti, má-li úloha větší přednosti v jiném směru.
Tak omluvíme u problému některé menší vady konstruktivní i esthetické, vyniká-li původní neb rázovitou myšlénkou. Obrat známý nabude vždy práva existence, je-li zpracován kon-
