zvlaště zavádí tu řešitele, když některý z útoků těch esthetickou cenou svou zdá se nasvědčovati, že skutečně náleží zamyšlenému řešení. Toto zdánlivé pokračování zove se svůdností. Jmenovitě při úlohách 2- až 3tahových pomáhají autoru zvětšovati obtížnost.
Varovati se jest autoru dále, by nevkládal do úlohy silné možné protiútoky; vyžadujíť obyčejně snadno viditelných pokračování, která uvedou na stopu celého luštění.
Varianty a vůbec veškeré rozvětvení obsahu přispívají ku zvětšení obtížnosti. Luštitel potřebuje více casu, chce-li je dokonale probrati. Často ovšem některá méně skrytá varianta, je-li jich v úloze více cenných, uvede na stopu celého obsahu. Velice důležitou jest i povaha jednotlivých tahů řešení. Mnohem snáze nalezne luštitel šachové tahy řešení nežli tahy tiché, překvapující. Povaha tahu úvodního, jakožto klíče k celému obsahu, obzvláště jest důležita.
Hluboké založení úlohy, jemné hrozby, skryté obrany zabraňují luštiteli, i když odkryl vlastní myšlenku, proniknouti rychle celou konstrukcí a přispívají tak mocně k ukrytí celého obsahu.
Obtížnosť luštění jest ovšem do jisté míry pojmem subjektivním i závislým na různých vnějších vlivech. Podávati zvláštní nějaký návod k luštění bylo by celkem zbytečno. Luštiteli hledati jest vodítka ve všech tech stránkách, jimiž zveličuje se obtížnosť řešení.
