I v úloze uskutečňuje se vítězství buď hrozbou nebo povinností tah učiniti — tempem. V případě prvém jest úvodním tahem luštění zahájen útok na postavení černých figur; odpoví-li strana obranná tahem, který hrozící pokračování útočné nepřekazí, vznikne varianta rešení, jež ukazuje nám zahájený útok; zoveme ji hrozbou. Strana černá může ovšem obyčejně užiti různých tahů obranných, kterými hrozbu prvním tahem zahájenou překazí, ale každým z těchto tahů, jimiž kryje se proti hrozícímu útoku, oslabí posici svou opět na jiném místě, umožňujíc tím jiné pokračování, přivodí buď ideovou kombinaci nebo vůbec některou z variant obsah úlohy tvořících. Stavba takovýchto úloh založena jest tedy na hrozbě.
Prvním tahem rešení však nemusí býti zahájen přímý útok. Straně obranné netřeba se brániti proti hrozbě, poněvadž žádné nestává; řešení neprovedlo by se tu v určeném počtu tahů, kdyby nenastala straně obranné povinnost učiniti tah. Leč každým možným tahem oslabí se na místě některém a umožní některé pokračování vedoucí k vítězství. Stavba takovýchto úloh založena jest na získání času na tempu.
Konstrukce úlohy, založena jsouc buď na hrozbě nebo na tempu, jest patrně důležitým měřítkem pro posudek hodnoty úlohy; jest kostrou, na které celá stavba úlohy spočívá. Při hrozbě jest jakýsi nátlak přímý, více méně silnější. Při tempu mizí tento nátlak a na jeho místo nastupuje jakési úplné, jemné ovládání veškerých sil. Zušlechťování kombinací, jež ovšem i zde vliv svůj ukazuje, velí dávati přednosť hrozbám slabším a tempu, a vystříhati se dle možnosti hrozeb silných.
Hrozby jednotahové, kde bílý po úvodním tahu hrozí okamžitým matem, nemůžeme jmenovitě doporoučeti, ale nebylo by správno, úplně je zavrhovati. Jsou idey a zvláště různá spojení myšlének, které zpracovati lze pouze, užijeme-li hrozby jedno-
