Misére naléhání nespokojené ženy své: chce se sama státi Pannou Marií a muž aby byl bohem. Misére sv. Petrem vyhnán nalézá na zemi svou bývalou chatrč.
Podobně vypravuje se to v Pikardii:[1] Chuďas vylezl po bobu tak vysoko, až přišel na překrásnou květnatou louku a odtud po pěšině k obydlí sv. Petra. Ctižádostivá žena ho pak stále vyhání k sv. Petrovi, chce se státi královnou, papežem, na konec bohem. V této versi zrnko bobové dostal chuďas od jakéhosi žebráka i byl zároveň od něho poučen, že vzroste z něho rostlina vysoká, že po ní se dostane až do nebe. V jiné konečně ještě versi francouzské z Poitou[2] nalezli muž a žena sbírajíce v lese suché dříví, hrách tak veliký jak nikdy ještě neviděli, velký jako ořech. Hrách zaset, vyrostl vysoko, vysoko: až muž dávaje k němu větší a větší tyčky a vylézaje vždy výš a výš spozoroval krásné dvéře, jež musely vésti do nebe. Žena ho vybízí, aby vylezl do nebe a u Boha si vyprosil plnou sýpku obilí, druhý den sud slaniny, pak plný sklep vína. Mohli žíti nyní spokojeně, ale žena byla tak ctižádostivá, že chtěla, aby byla hned Pannou Marií a muž aby byl bohem. Za trest obráceni muž v sýčka, žena pak jeho v sovu, proto sýček i sova stydí se ukazovati za dne a polétají jen v noci vydávající žalostné skřeky. Koncem tím francouzská tato verse připomíná ruské verse. Konečně podobně se to vypravuje ještě v severozápadní Itálii,[3] ale vedle versí francouzských dosti originálně. Místo boha neb sv. Petra zaujímá tu kouzelník. Vylezl po bobu chuďas, až přišel na střechu kouzelníkovu. Kouzelník mu udělal palác vysoký jako slunce. Nebylo však v něm ani sedadel ani lože, vylezl ke kouzelníku tedy opět. V tomto paláci ale stal se mu život nudným, vylezl tedy po třetí po bobu, chce míti družku. Dal mu kouzelník zlatou pecku, až bude dole, ať ji rozloupne, a vyjde z ní krásná dívka. Nyní však místo jednoho nespokojence byli dva; chtějí výše, chtěl by býti knížetem neb císařem: a když ho učinil kouzelník vévodou, žena stále na muže dotírala, že chce býti ještě více, čím ale není řečeno. Byli uvrženi nyní oba muž i žena do staré chudoby. Z novu zaseli boby, ale vyrostly už rostliny obyčejné jako jiné.
Ve versi milánské[4] našla žebračká zrnko melounové; z toho zrnka vyrostla rostlina převysoká až do nebe. Žena po ní, pobízena mužem, lezla až do nebe a obtěžovala boha neustálými prosbami. Zprvu chce si jen maloučko zlepšovati živobytí, přeje si míti denně polívku, a ve svátek maso, ale brzy chtěli si hráti na pány: povolil jim ještě bůh
- ↑ H. Carnoy Contes populaires picards č. 13. Romania VIII. str. 250 sl.
- ↑ Revue des Trad. popul. X., str. 487 sl.
- ↑ Dom. Comparetti: Novelline pop. italiane 1875. str. 160. sl. č. 39.
- ↑ La Novellaja Milanese. Esempi e panzane lombarde. Raccolte nel Milanese da Vittorio Imbriani. Bologna 1872. pod č. 25. I due Mai Contenti. Před tím v listě »Il Propugnatore« Vol. V. parte I. str. 468.
