Stránka:Polívka - Pohádkové bytosti.djvu/15

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


tivu s prstenem. Ve versi Grim. č. 15 vede jednooký obr zbloudilé dívky na svůj zámek; dívky mu vrazí do oka „žaravý kutáč‟ (Súpis III, 287). Vypravuje se ještě o jednookém králi Gurovi, jenž svým pohledem každého promění v kámen (Sb. mus. spol. slov. XVIII, 84, č. 51; Súpis I, 260).

Málo se také vypravuje o Psohlavcích. Mučí hrdinu v strašidelném zámku, odkud má vysvoboditi zakletou princeznu (Czambel 212). Pak se o nich vypravuje ještě v pověsti, jak schytávají v lesích lidi (Sb. mus. spol. slov. XV, 124).

V pohádce B. Němcové (II, 103) — v zpracování Grim. č. 91 — jest motiv, který jinak není znám v celé střední Evropě. Okolo hrdiny běhají v podsvětí dva berani, bílý a černý. Ačkoliv princezna hrdinu varuje, uchopí tento za rohy berana černého a jest na něm zanesen do pekla. Tento motiv se opakuje v novější reprodukci téže pohádky (Podkrkonoší záp. 167, č. 79). Není ještě zcela vysvětleno, odkud měla B. Němcová tento motiv; z lidového podání jistě ne (viz Sb. filolog. V, 68 a násl.).

Pro slovenské pohádky jest příznačné, že jejich pohádkové postavy mají často maďarská jména. V starším rukopisném záznamu se jmenuje nepřemožitelný obr, obdařený i čarodějnou silou, „Vaš-barát‟. Toto jméno bylo přeloženo do slovenštiny — „železný mnich‟ — teprve v textech do tisku připravovaných (Súpis I, 254, 256, 258). Paleček se jmenuje v novější povídce ze župy Hontské „pipora Janči‟. Stejně se jmenuje v podáních jihoslovanských „bi-berče‟, velký jako zrnko pepře, kdežto v pohádkách slovenských „Hraško‟ (zrnko hrachu), Súpis II, 92. Vděčný nebožtík se jmenuje v jednom starším záznamu „Leveleš Marko‟; v tomto záznamu jest spojena látka o vděčném nebožtíkovi s látkou o věrném příteli proměněném v kámen (Grim. K. H. M. Č. G.) (Súpis III, 46).

V novější slovenské reprodukci povídky z lidové knížky o Alexandrovi a Ludvíkovi jsou jména „Lajoš‟, „Šándor‟ z maďarštiny (Czambel 339, č. 175). Z podání maďarských jsou jistě také jména „Tindirilóna‟ (Súpis II, 244), vedle německého „Hajnrich‟, a „Terzi-pilona‟ (Czambel 223), srv. „Tindejr-Sejp-Ilona‟, Etnogr. Zb. XXIX, 44, č. 5; 272, č. 39; „čarokrásná Ilona‟ (Sklarek II, 211). Také jen „zlatovlas-Ilena‟ (Sb. mus. spol. slov. XVII, 9), nebo „Ilka‟ (Súpis III, 112), podobně Ilonka, (Etnogr. Zb. XXV, 8, 145) „přepěkná Iljona‟ (ib. 128). Ve starším záznamu se jmenuje dívka, osvobozená z moci čarodějnice, „svatá Iljena‟ (Súpis III, 46). Stejně tak v pohádkách maďarských „Szép Ilonka‟ (Sklarek I, 68, 289, č. 5), „Ilona‟ (Sklarek II, 30, 42). Maďarské jest asi také hrdinovo jméno „Agar Janči‟ (Sb. Mat. Sl. VII, 36, č. 32), i když vypravěč slyšel povídku od svého otce, rodem od Olomouce; nebo také Galbašpan (ib. 7, č. 3), zakletý mladík, „půl člověk, půl čert‟.

Tu a tam jest místo draka čert. Obyčejně se vypravuje, že v nejzadnější, zamčené světnici jest připoutaný drak; hrdina jej osvobodí pomocí darovaného nápoje, a drak pak odnese jeho paní. V novějším podání ze župy Novohradské jest čert (Súpis II, 48). V jiném podání „šeredný král‟ (Súpis II, 33).