Stránka:Polívka - Pohádkové bytosti.djvu/12

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
30
Jiří Polívka:

Někdy slyšíme názvy „věštice‟, „vedomice‟, „vedomkyně‟, „vražkyně‟, jež ale mají s různě pojmenovanými čarodějnicemi sotva co společného. „Věštici‟ zavolá král, aby prorokovala osud princův, že se ve 12 letech ztratí (Súpis II, 16). Často se jí říká jen všeobecně „stará žena‟. Mladík chce míti nevěstu bílou jako sníh a červenou jako krev. Vstoupí do služby ke stařeně, jež mu uloží různé práce a ukládá o jeho život. Nejmladší dcera s ním uprchne, stařena v železných střevících je pronásleduje; v ruce má železnou vidlici a lopatu (Czambel 246, č. 135).

Čarodějnice má tak velké řasy, že chce-li se podívati na hrdinu, musí si je vyzdvihnouti železnou vidlicí (Súpis III, 216). Jmenuje se v tomto podání zcela jednoduše „stará žena‟. Matka zabitých draků má tak velká oční víčka, že je musí podpírati dřívky, když se chce na něco podívati (Czambel 45; župa Spišská). Žena lido-žroutova, ke které přijdou 3 chudé, vyhnané a zbloudilé dívky, je popisována takto: „hrozná ženská postava, tlustá jako pařez, ústa od ucha k uchu, zuby jako kůl, oči jako talíř‟ (Súpis III, 277). Takové velké řasy má také čarodějník v pohádce ze župy Spišské (Sb. mus. spol. slov. XVI, 90). Jmenuje se „obervus‟, protože má velké „obervy‟. V maďarských pohádkách vypravuje se o starcích, jejichž víčka se podpírají aneb zvedají železnými tyčemi, Róna-Sklarek, Ungarische Volksmärchen, 296, č. 19. Též v keltských pohádkách se podpírají obrvy starcovy, Bolte-Polívka IV., 148. Odkazuje se tu, Bolte-Polívka II, 392 pozn., ještě na pověst severoamerických Indiánů, Dähnhardt, Natursagen III, 147, ale ne zcela právem, neboť tu vlk vráží si pruty mezi víčka, aby neusínal.

Málokdy čteme o zámku, který stojí na husí tlapce. Je v něm uprchlá kráska; zámek je v Červeném moři (Sb. mus. spol. slov. XVIII., 82). Zámky princezny unesené do podsvětí měděný, stříbrný a zlatý se stále otřásají a otáčejí „na stračacej nožke‟; zastaví je jen hrdina „lomidrevo‟, když zadupe (Súpis I, 266-67; ib. 322-23). Zámek otáčející se na husí tlapce najdou v lese 3 bratři; jsou v něm 3 zakleté princezny (Súpis II., 182). Zakletá princezna je zavřena se zlatým ptákem ve zlaté kleci v zámku na moři; zámek se neustále otáčí na husí tlapce (Sb. mus. spol. slov XVI., 9, č. 9). Lesní chýše, ke které přijde hrdina, není jinak popisována. Oslovení a pozdravy — až na strohé „dobrý den‟ — tak typické pro východoslovenské pohádky, tu nejsou; jen stařena se podivuje, odkud mladík přišel až do těchto hlubokých lesů, kde zvíře nepřeběhne, kam pták nezaletí (Súpis III., 460). Málokdy čteme, že hrdina našel v lese ušpiněný, zamazaný domeček a v něm starou „ježibabu‟, která má sedmihlavého syna; tento syn unesl svou ženu (Súpis II., 52).

Velmi málokdy se mluví v pohádce o čarodějníkovi. Muž ježibaby se jmenoval „ježibabel‟ (Súpis II., 145). Tento výraz není ani z podání lidového. Lidovější je už jméno „strigôn‟, mascul. od „striga‟ (Súpis I., 239). Takto se jmenuje muž, jenž ve versi o Aladinově lampě unese ševcovského učedníka (Súpis II., 422). Vedle této bytosti někde vystupuje také vlkolák, jenž chce zabiti a sežrati své dcery (Súpis III., 305 a nsl.). Ve versi ke Grim. K. H. M.