34
že moudrý stařec zůstal živ a odpouští provinilci. — Verse tato jest v středověké literatuře západoevropské hojně rozšířena[1], dosti podobnou zapsal již lotrinský mnich Johannes de Alta Silva ke konci XII. stol.[2] a dříve již v jiném lat. rkp. X. byla verse nepatrně se odlišující nalezena. Také Festus v II. stol. po Kr. již vypravuje, že začali v Římě shazovati šedesátileté starce do Tibery, když tam nastala veliká nouze. Jen jeden syn zachoval otce svého na živě, a stařec moudrými radami, které dával synu svému, prospíval často městu. Přišlo to konečně na jevo, mladíkovi bylo nejenom odpuštěno, že jednal proti rozkazu, než také vydáno nové nařízení, aby starcové více se nezabíjeli. — Z pozdějších versí jest zvláště zajímava povídka německá, nalézající se ve známé sbírce Jana Pauli Schimpf und Ernst.[3] neboť velice připomíná bulh. pohádku v Ochridě zapsanou.
V jistém městě chtěli mladí lidé sami zmocniti se vlády, a aby starých radních se zbavili, zabili je všecky. Pouze jeden jediný zachoval stařičkého otce svého na živě. Král země té také by města toho rád se zmocnil, chtěl zkusiti moudrost občanů těch a dopsal jim, že by chtěl sůl svou udržeti, ale moli mu ji požírají. Nevěděli si mladí radní páni rady, až onen hodný mladík poradiv se se svým otcem jim přinesl odpověď na královu žádost, ať sůl pokropí mlékem z mezka, pak bude zachována před červy. Poznali, že moudrost tu nemá ze své hlavy, a jak velice jest prospěšná rada starců.
Nemůžeme a nechceme dále rozváděti a důkladněji srovnávati a roz-birati široce rozvětvené verse této látky. Pojí je všecky základní myšlénka : Staří lidé neduživí a neprospěšní veřejnému blahu odstraňují se, usmr-cují se, podle některých versí ovšem jen v čas velké nouze, hrozícího hladu a bídy. Mladík jeden proti příkazu zachovává otce svého na životě, radí se s ním stále v obtížných otázkách blaho veškerenstva ohrožujících, tímto pak dojdou všickni k přesvědčení, jak velice jest potřebná moudrá rada starců. Úlohy, které mladí nezkušení páni radní mají řešiti, jsou velmi různé, jiné ku př. u Jana Pauli než u Ratheria v X. stol. a v zpří-zněných versích románských a německých. Tyto úlohy, přivésti nejlep-šího přítele, největšího nepřítele a sluhu po případě ještě šaška nalézají se také v jiných pověstech bez onoho úvodu o ubíjení starců a prospěšnosti jich moudrých rad. Rovněž tak úlohy řešené pomocí moudrého
- ↑ Reinhold Köhler: Eine römische Sage (Zs. f. deutsche Mythologie II, 110 sl.). A. Mussafia: Über eine altfranz. Handschrift der k. Univer.-Bibl. zu Pavia (Sitzungsber. Akad. Wissen. Wien hist. phil. Cl. sv. 64 str. 596 sl. Romania III 188 sl., X. 26 sl. А. Н. Веселовскiй Славянскiя сказанiя о Соломонħ и Kитоврасħ str. 88 sl. Замħтки по литературħ и народной словеснисти (Записки И. Ак. Н. т. 45, прилож. 3. Str. 7 sl.)
- ↑ Johannis de Alta Silva Dolopathos. Herausgegeben von H. Oesterley str. 52 sl.
- ↑ Vydal H. Oesterley č. 442 str. 263, srv. pozn. na str. 525
