24
napsati v úvodě svého vydání pohádek Perraultových: »Možnosti shod (mezi pohádkami různých zemí) jsou hojné. Ideje a situace pohádek národních kolují všude v obrazotvornosti lidí primitivních. Kdo nám může říci, kolikráte mohly se náhodou spojiti v podobné celky, sestavené nezávislé jeden na druhém? …« A jinde opět v úvodě angl. vydání pohádek Grimmových napsal: »Myslíme, že jest nemožno určití, do které míry jest oprávněno říci, že pohádky se stěhují od národa k národu, se přenášejí s jednoho místa na druhé, v temných, nezměrných dávných dobách starověku lidského, aneb do které míry smějí se připisovati identitě obrazotvornosti lidské na všech místech … Jak se pohádky rozšířily, jest nejisto. Mnoho možno připisovati identitě obrazotvornosti všude v prvotních dobách; leccos stěhování a přejímání.« Tyto své výklady nepopiratelné shody tradicionální, najmě pohádkové literatury u všech téměř národů A. Lang později značně obmezil: ve svém úvodě předeslaném jmenované knize pí. Roalfë Cox vyslovil se v ten smysl, že mnoho sice možno připisovati identitě obrazotvornosti prvotního člověka, ale též mnoho, již nejen »leccos«, stěhování látek. A nedlouho potom v červenci r. 1893 napsal v anglické revui »The Academy«. »Jest tomu několik let, co jsem řekl »mnoho možno připisovati identitě obrazotvornosti všude v dobách prvotních, leccos stěhování.« Dnes přestavil bych mnoho a leccos«, tedy již mnoho připisuje stěhování, a jen leccos předpokládané identitě. A dále vyjadřuje svoje názory takto: »Myslím, že náhoda se musí považovat téměř neb naprosto za veličinu, jíž netřeba dbáti, kde postup děje v plánu pohádky přesně neb zcela prostě se zachovává v určité význačné formě. V těchto případech stěhování jest mnohem pravděpodobnější než nahodilá shoda.« Jinými slovy nezávisle na sobe mohou na různých místech v různých dobách vznikati jen představy, ideje, tradice nejjednodušší, nejprimitivnější, ale shody složitějších plodů duševních jako pohádek možno vykládati jen stěhováním a přejímáním. Nelze říci, že báchorky se vybavují tak přirozeně lehce z ducha našich prostých venkovanů jako dým uniká z jich chat, neboť báchorky nemůžeme považovati za něco tak jednoduchého a prostého, jako dým, možná tak snad říkati, že myšlénka, nápad, prostinká anekdota a p. tak lehce vzniká, jak blesk se zrodí, jiná hlava snad chytne, přejme myšlenku tu, dobrý nápad, sršící vtip, nese se dále neb zaniká a tratí se beze sledů jak pouhý dým. Uvedenými slovy Langovými kapitulovala naprosto všecka opposice proti theorii o přejímání a stěhování látek, a možno zajisté s Cosquinem opakovati, že theorie tato téměř všeobecně nyní již se uznává od folkloristů. Ozývá se sice ještě místy odpor u učňů školy »anthropologické«, kteří si dosaváde neuvědomili kapitulaci mistrovu.
