13
dos contes populaires est une question de fait« (op. c. str. XV). Přívrženci a zastancové theorie indické dokazují, že toto podrobné studium našich pohádek, nechť se bere různými cestami a vychází z různých hledisk, vždy dospěje do téhož centra, do Indie, nikoliv do Indie dob bájeslovných, než do Indie historické. Poukazují na fakta literárně historická, že se zachovaly indické sborníky pohádek jako Pančatantra, Çukasaptati a j., že tyto sborníky překládány byly od národů sousedních, Peršanů, na severu od Mongolů, Tibeťanů, pronikly k Arabům, a od těchto národů východních k národům evropským. Tím způsobem šířily se pohádky indické a dospěly až k národům evropským cestou literární. Jest to výmluvným svědectvím pro velkou oblibu, se kterou se indické sborníky pohádkové u všech národů potkávaly. Touže cestou z týchž krajů šířily se pohádky též cestou ústní. Em. Cosquin na to klade zvláštní váhu, nechce připisovati indickým sborníkům tak hojně překládaným, zpracovávaným a napodobovaným zvláštní, vynikající vliv na šíření pohádek v Asii, Evropě a severní Africe, než myslí, že mnohem více se šířily cestou ústní. Byly přinášeny východní, orientalní verse do Evropy západní již v ranním středověku, mnoho přispěly v tom ohledu zajisté křižácké války, mnohé byly zanášeny Araby dobyvatelskými na samý západ evropský, jiné snad opět výbojnými Mongoly do východní Evropy, a tito národové poznali zkazky indické nejenom cestou literární, než asi daleko více cestou ústní, bylyť jich styky s Indií velmi úzké. Studují se proto horlivě pohádky dnes v krajích Východní Indie zapsané, konstatuje se velká jich shoda s pohádkami evropskými, neméně pak podařilo se také konstatovati shoda novoindických pohádek s versemi zapsanými v starých sbornících indických, tak jmenovitě připomenuta shoda novoindických versí Doktora Vševědy se starou versí zapsanou ve sborníku XII stol. Kathâ-Sarit-Sâgara (Cosquin op. c. str. XX). Přívrženci theorie indické ovšem přiznávají, že nenalezli dosud v Indii pro všecky naše evropské pohádky parallely žádoucí, jak by toho vyžadovala jich theorie, ale doufají, ba jsou přesvědčeni, že se jim podaří dokázati podobnost a shodu evropských pohádek s indickými versemi, jen až tradicionální literatura indická bude důkladněji a hlouběji prozkoumána.[1] Tato práce byla vlastně teprve počata, ale již dala žeň bohatou: od Himalaje až k širokým pobřežním krajům Indie i na ostrově Ceylonu nalézají se naše pohádky (Em. Cosquin, Les contes populaires et leur origine str. 17).
- ↑ Rheinhold Köhler již r. 1865 napsal: »… jedenfalls sind aber schon jetzt so viele Märchen auf indische Quellen sicher zurückgeführt, dass wir auch bei den übrigen sehr vorsichtig mit der Annahme sein müssen, dass sie autochthonen Ursprungs seien. Ganz besonders aber wird man sich hüten müssen, in jedem deutschen Märchen einen verblassten und entstellten uralten heidnischen Mythus zu suchen …« (Aufsätze über Märchen und Volkslieder str. 23.).
