Stránka:Polívka - Lidové pověsti o původu tabáku.djvu/1

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Lidové pověsti o původu tabáku


hojně rozšířené zvláště na ruském východě jsou zajímavé s dvojího hlediska, jednak, že se v nich zračí mínění lidu o této poživatině, jednak že jsou poměrně mladého věku, nezasahujíce původem svým za XVII st. Tím jsou důležité pro dějiny vývoje tradic lidových.

V ruských tradicích lidových došel výrazu silný odpor proti užívání nové této zámořské byliny, které kladli zvláště kruhové církevní, po případě rozkolničtí velký odpor. Akademik Ozereckovskij sděluje mimo jiné různé své spory s rozkolníky, na př. výklady proti holení vousů, také co odpovídali, když jim dovozoval prospěšnost šňupavého tabáku; vypravovali jemu zvláště, že tabák vznikl ze smilnice, odvolávajíce sе na rukopis, kde byla hrubě vykreslena ženština, ze které vycházel tabák[1]. To byla legenda oblíbená a silně rozšířená, i literární formou svou zajímavá, původem svým dosud záhadná, neb aspoň nevysvětlená. Toto »сказаніе отъ книги, глаголемыя Пандокъ, о хранительномъ былін, мерзкомъ зеліу, еже есть табацѣ« jest v literatuře již dlouho známo. Vydal je nejdříve N. Kostomarov[2], několik slov promluvil o něm také akademik A. N. Veselovskij[3]. Děj klade se do doby pohanského krále Anepsia. Jistá jeptiška, jménem Jezavel propadla smilstvu a porodila dceru. I tu rozpálil Satanáš na smilství. Bůh jí sice poskytl čas dáti se na pokání, ale marně, a tak poslal anděla a dal zemi rozestoupiti sе: země rozestoupila se na třicet loket a pohltila smilnici živou. Satanáš načerpal v jejích útrobách »чашу полну мерзости и скверности любодѣянія еж« i vykropil na zemi nad její mrtvolou: i vzrostla bylina, a tu pohané na rozkaz satanášův pro radost rozsadili a nazvali tabák. To slyšel všecko král Anepsij od anděla, když byl, postrašen hrozným snem, utekl ze svého sídla. Potom pak na domluvy andělovy vrátil se na svůj

  1. M. И. Сухомлиновъ Исторія poccійской академіи II, 332.
  2. Памятники старинной русской литературы II (1860), 427—434. Srv. ještě Д. Ровинскій Русскія народныя картинки IV, 266 sl.
  3. Исторія русской словесности А. Галахова³ I, 462.