Tato stránka byla zkontrolována
Píseň chudých milenců.
Jsi všecko mé štěstí, jsi celý můj svět,
z té duše Tě, milko, mám rád!
Byť život můj plný byl strázní a běd,
chci směle se s životem rvát!
To pro Tebe, miláčku, svět jež jsi můj,
jíž blankyt bych s oblohy snes’.
Ve příboji žití mi po boku stůj,
pak zdolám vše hrůzy i děs!
— Mé srdce přec, hochu můj, dávno již máš,
též zdravé dvě ruce mé měj!
Mou horoucí oddanost, věrnost přec znáš,
tož s Tebou se žitím bít přej!
Byť komůrka prostá náš tvořila ráj,
my šťastni v něm budeme dost,
snad šťastnější, panská než v paláci láj,
a později teprv až host
k nám zavítá maličký, děvče či hoch,
my štěstí své vzkřikneme v svět.
Jak, hochu můj jediný, zoufat bys moh’,
když v boji Ti žehná můj ret!
