Přeskočit na obsah

Stránka:Poláček, Julius - Písně a písničky (1914).djvu/10

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Svatební.

Měj dík můj celý, sladká moje ženo,
za všechnu lásku, oddanost a něhu,
za silnou ve mne víru Tvou, již doma
Ti úšklebky a hrubstvím střísnit chtěli.
V své lásce vytrvej a věř jen pevně,
že ze zajetí vyvedu Tě jejich,
v němž od let duši Tvoji mrzačili,
když předsudků ji spiali tkání lživou.
Ze spárů tmy Tě vyrvu z dusných koutů,
a k říši světla, pravdy spolu půjdem,
plam v očích žhnoucí, na rtech píseň lásky,
byť po ní střikla malých slina zlobná,
byť rouhavým se zločinem jim zdála
ta naše láska bez obřadné sankce!