Tato stránka byla zkontrolována
Svým sličným zjevem…
Svým sličným zjevem hned’s mne zaujala,
když poprvé jsem, drahá, Tebe zřel,
mít Tebe celou žádost ve mně vzplála,
že v žhavé touze po Tobě jsem mřel.
Tvář Tvoje jemná, ušlechtilé tahy,
Tvé útlé formy, poupě v rozpuku,
ký div, že obraz Tvůj mi tolik drahý,
že celuji jej srdce za tluku.
Tvá dívčí cudnost, ostych uzardělý,
když zlehka jsem Tvou ručku políbil,
já hříšně tolik byl jsem rozechvělý
a krev mi prudká řinula se z žil.
Oh, panenské Tvé tílko svým smět zváti,
svou bídnou duši dal bych peklu v ráz,
však než mne všecka muka pekel schvátí,
chci nádheru pít tílka Tvého krás!
