Tato stránka byla zkontrolována
Tobě.
Tvým zjevem zmámen v marné touze mru,
bych měl Tě celou v nahé bílé kráse.
Proč bezcitnou tak hraješ se mnou hru,
mne cudně odpuzujíc, vábíc zase?
Že před Tebou jsem jiné lásky měl,
proč tajit hříchy, jež jsou přirozeny?
V Tvou náruč dávno raději bych spěl
a složil hlavu v klín Tvůj vytoužený!
Jsem příliš hrd, než bych se spokojil
Tvým přátelstvím jen, platonickým darem.
Nač tlumit krve žár, jenž tryská z žil,
nač ověšovat morálky se cárem?!
