Tato stránka byla zkontrolována
VII.
Ztichla píseň melodicky sladká,
žhnoucí ať v ní žár plál, ať se chvěla
smutkem, jemuž propadal jsem zcela,
setkání když chvíle prchla krátká.
Nepřicházíš. V horečné Tě touze
stále čekám za šera i za dne.
Srdce moje beznadějně chřadne,
uzdravit je můžeš Ty mně pouze.
V snění dumám o těch dobách čarných,
oddaně když tulila ses ke mně.
Jak by vábil hlas mne z černé země:
Pojď, když vzdal ses illusí svých marných!
