Stránka:Poesie sociální.djvu/78

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Zvuk ten mluví zvláštní řečí, jíž moc žádná neztlumí, jíž rab rabu tajně svědčí, jíž pán bledna rozumí; řeč ta najednou mu plaší s hedvábného lože sen, děsnou vidinou ho straší, že již blízek pomsty den .

Tekel ufarsin
v hodovny kout
píše mu ruka
v řinčení pout.

Darmo šepce: »Liché zvěsti! Bez meče je rabská dlaň, proti bouři holých pěstí ochrání mne strážců zbraň« — — Až hněv miliónů vzplane, stráž tvá hrůzou oněmí, okov ruky upoutané v děsnou zbraň se promění.

Na lebky katů
v strašlivý soud
stotisíc třeskne
železných pout.

</poem> (Písně otroka. Praha, nákl. F. Topiče.)

Šumařovo dítě.

<poem> Umřel starý šumař, obec dědí všecko: na kolíku housle a v kolébce děcko.