Stránka:Poesie sociální.djvu/78

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Zvuk ten mluví zvláštní řečí, jíž moc žádná neztlumí, jíž rab rabu tajně svědčí, jíž pán bledna rozumí; řeč ta najednou mu plaší s hedvábného lože sen, děsnou vidinou ho straší, že již blízek pomsty den .

Tekel ufarsin
v hodovny kout
píše mu ruka
v řinčení pout.

Darmo šepce: »Liché zvěsti! Bez meče je rabská dlaň, proti bouři holých pěstí ochrání mne strážců zbraň« — — Až hněv miliónů vzplane, stráž tvá hrůzou oněmí, okov ruky upoutané v děsnou zbraň se promění.

Na lebky katů
v strašlivý soud
stotisíc třeskne
železných pout.

</poem> (Písně otroka. Praha, nákl. F. Topiče.)

Šumařovo dítě.

<poem> Umřel starý šumař, obec dědí všecko: na kolíku housle a v kolébce děcko.