Stránka:Poesie sociální.djvu/57

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Dráb z drsných vyvolá plic: »Pět zlatých podruhé, kdo dá víc?« 

»Otce smrt náhlá zlomila, pět dítek při holé dlani, a já se v práci schromila, kde vzít a doplatit k dani?« —

Dráb z drsných vyvolá plic: »Šest zlatých poprvé, kdo dá víc!« 

»Z telátka jsem ji chovala; když jsme ji na pastvu vedli, každou jsem krůpěj žehnala, vždyť z mléka děti mé jedly!« 

Dráb z drsných vyvolá plic: »Šest zlatých poprvé, kdo dá víc?« 

»Každou jsem zvedla travičku, jíž mléko sladne a tuční, děti s sedly k ohníčku a byly na pastvě učni.«

Dráb z drsných vyvolá plic: »Šest zlatých podruhé, kdo dá víc?« 

»O hladu a přec bezpeční! Groš za sýr ukápne v schránku — byly to hody sváteční, když zbylo na pomazánku.« 

Dráb z drsných vyvolá plic: »Šest zlatých podruhé, nikdo víc?«