Stránka:Poesie sociální.djvu/56

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Vítězslav Hálek (1836—1874). Své doby pokládán za největšího básníka českého, teprve doba nynější ocenila básnickou práci jeho v správném světle. Hálek je básník venkova, líčí jeho typy a zjevy a zvláště: »Pohádky z naší vesnice« mají místa srdečného, zpěvného tonu a kde dotýká se strastí života venkovského, líčí je s měkkou tklivostí. Melodické tony má jeho sbírka krátkých lyrických básní »V přírodě« a některé z »Večerních písní«. Nenalézáme ovšem u Hálka silných výkřiků sociálních bolestí, ale v líčení jistých typů venkova českého prochvívá soucítění s vesnickými proletáři a někde zachyceno zářivě a čistě kouzlo vesnické poesie v rámci svěží přírody. Jeho básně lyricko-epické, jako Černý prapor, Alfred, Goar a též jeho práce dramatické trpí přílišnou šířkou lyrických passáži. Ve veřejném životě Hálek působil platně jako redaktor vynikajících beletristických listů českých, Lumíra a Květů.

Dražba.

<poem> Kravičku vedou ze chléva, dvůr plný, sotva že stačí, na prahu vdova omdlévá a škytá v oněmlém pláči.

Dráb z drsných vyvolá plic: »Pět zlatých poprvé, kdo dá víc?« 

Na prahu zalká žaloba: »Mé děti, robátka milá, života naše zásoba, váš chléb a jediná síla!« —