Stránka:Poesie sociální.djvu/126

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


žena zdvihla

obě ruce v záři svíčky. Na těch obnažených svalech, vyhublých se svislou kůží, modraly se stopy bití. »Taky dětem dal co proto — — Chudák — vztek si musí vylít? Bolí to — ba — ale když se vyzlobí a ukonejší, řekne jedno vlídné slovo — — « 

»Kde už jsi zas, klepno stará!«  rozzlobený mužský hlas se ozval z jizby.

»Bože, bože,

ještě není konec! Bože!« 

Ruce skřížíc, hlavu skloníc vklouzla rychle v tmavý prostor… </poem> Zde by měly kvést růže … Lyrická dramata. Praha 1894. Nákl. Fr. Šimáček.

V noci prvního máje.

Spí živí. v pláni nekonečné se choulí vrby skrčené, kol leží světlo fosforečné, měsíční lampy studené. Z továren dálných oči žluté zří do siného prostoru, a s věží hlasy hodin duté se ozvou časem v hovoru. 120