— žien, kniha — kníh, brada — brád, ruka — rúk, srna — sŕn, zrno — zŕn, čas — čias (= časův). Podlé toho také matiek (matek), dasák (desek), stodôl (stodôl), zahrád (zahrad).
Jiné odchylky: dcéra, kameň, krava, kládol (kladl), niesol (nesl); delo má v množném nom. delá, pole má polia.
8. Za staroslovenské polohlásky ъ, ь mívá slovenština o, e a někdy a: lož (lež), piatok, sväzok, celok, lev, otec, daska i doska, dážď, synak. Vkladné o: riekol (řekl), niesol (nesl), kládol (kladl).
Skupeniny mezisouhláskové lъ, rъ atd. nahrazuje pravidelně samohláskovými l, r: dlh (dluh), stĺp (sloup), slnce, tlstý, žlč, žlna (žluna), žltý, krv, krst (křest).
9. Za nosovku starosl. ę klade slovenština ia (a): dieťa (stsl. dêtę), tiahnuť, mesiac, vĺča. Po retných (p, m, v) v krátkých slabikách ä: päť, pamäť, deväť, kúpä místo kúpia (oni koupí).
10. Hrdelnice h, ch, k se pred e (místo ě) nemění právě tak jako v ruštině: na nohe, po streche, v ruke; dále před i: matkin, macochin, mnohí (mnozí), velkí (velcí), tichí (tiší). — Za české chycen ŕíká chytený (to jest chytěný), za souzen súdený.
